| |
Co přinesl minulý měsíc?
V Chotěboři se teplota rozhodně nepohybovala nad třiceti stupni jako v Praze, sobotu ráno dokonce sprchlo. Skvělé počasí na kocovinu. Jo, a taky na turnaj. V místnosti se stolky pro hobity se od poledne do půlnoci odehrála bitva o mistra ČR, jež nakonec vyhrál největší ožrala..
Nápad uspořádat mistrovství republiky formou draftu jsme vypotili společně s Honzou Vejsadou při naší pravidelné páteční návštěvě čajovny na Letenském náměstí.
Ukázalo se, že jsme se výhni rozpálené střechy bývalé vodárny nevystavovali zbytečně,
jelikož se mistrovství povedlo.
Ne už tak šťastný byl výběr finské edice, která je na jednu stranu velice exotická, většina hráčů držela na turnaji finskou kartu vůbec poprvé v ruce, na druhou stranu byla ale většina karet finsky.
To se neblaze týkalo asi zejména nás dvou, jelikož jsme dopadli, no, neslavně.
To je halt v téhle hře úděl abstinentů. ( ... )
Většina z pražské výpravy dorazila na místo konání mistrovství už v pátek večer a po zmatečné registraci na ParCon jsme se vydali hledat otevřenou hospodu. Vybaveni mapkou která nedávala smysl a přesvědčením, že najdeme v tomto městečku v jedenáct hodin večer otevřenou hospodu, jsme našli v tomto městečku v jedenáct hodin večer otevřenou hospodu. Ačkoli zavírací doba byla přímo úměrná době našeho příchodu, týkala se
pouze místních, kteří nemohli konkurovat rychlosti konzumace u našeho
stolu. Pingl měl co dělat, ale čepoval svědomitě a s chutí, vědom
si toho, že díky nám splní týdenní plán a v neděli už nemusí
mít otevřeno.
Rychlosti tamního číšníka rozhodně nekonkurovala číšnice v
restauraci na náměstí, kam jsme se v podstatě již v sobotních
ranních hodinách přesunuli. Jelikož přísun
piva najednou neodpovídal poptávce našeho nekuřáckého kroužku,
byli jsme nuceni změnit i druh zábavy z jakéhosi cvrnkání krabičkou
sirek po stole, kde primárním cílem bylo trefit půllitr soupeře,
abyste se konečně mohli "za trest" napít, na méně náročného
macháčka, kterého jsem se neúčastnil, jelikož pro změnu vyžadoval
další konzumaci piva. A i tak jsem se přiučil od Laskyho jak se
vyrábí na záchodě pivo, od Karla, že se dá vyhrát sázka o pětikilo
- vypít tři piva na ex do pěti minut - (a následně vše vyzvrátit
nenápadně pod stůl), a od všech, jak se dá napít zadarmo, když
vás čerstvý vítěz sázky pozve na tři rundy tvrdého
alkoholu, který, mimochodem, aplikovaný rychle za sebou, způsobuje
neodvratnou touhu jít se velice rychle projít do parčíku na náměstí.
Cesta z hospody noční
Chotěboří do naší noclehárny byla docela poděs. Táhněte s
sebou něco, co chce mermomocí jinam než vy, stále mění směr i
rychlost chůze a rychlým během v prostřed okresní silnice ohrožuje
projíždějící vozidla. A když už se nám podařilo toto
individuum jakž takž uklidnit, skočil nám na záda Michal s výkřiky
"nechte ho!" a "pusťte ho!". No, a Karel byl v
prachu. Naštěstí nebyla budova conu příliš daleko. Naneštěstí
jsme, neomylně vedení Laskym, zabloudili. Chotěboř je nevelké město,
překvapivě málo zhyzděné socialistickou zástavbou, s celkem
hezkým starobylým středem města, jemuž vévodí kostel s vyhlídkou. Asi. Byla tma.
Další veselé
historky té noci znám většinou jen zprostředkovaně, jelikož
jsem vyčůraně spal na jiném podlaží než zbytek výpravy. Ranní
vstávání bylo překvapivě v pohodě, už okolo půl desáté
jsem si myl na záchodcích zuby a řešil esemesky přijíždějících
účastníků turnaje, kteří esemeskovanou neschopností nalézt
budovu conu bezesporu spíše maskovali a omlouvali své ranní
posedávání v podnicích nám po předešlé noci již zapovězených.
I tak jsem byl sto, společně s Kubou, nalézt prodejnu pochutin, kde
jsme předchozí noc nebyli, a tak si i já koupil něco k snědku.
Nějakou vodu či co. Kurňa, nějak se to zvrhává v report, jak
jsme se procházeli Chotěboří a pili pivo.
Takže zpět k
turnaji. Místnost určená pro mistrovství byla vybavena nábytkem
určeným normálně asi jako rekvizita k nějakému LARPu o
hobitech a trpaslécéch (ty jo, právě jsem odhalil tajemství
jihomoravského nářečí - místo devítek mačkaj nuly!). Fakt to
bylo všechno rozkošně malinký, skoro jsem se bál, aby ta má židlička
nepatřila tomu nejmenšímu medvídkovi - znáte to - a kdo mi to
seděl na mé stoličce... chramst, raf! Průběh turnaje nechť
probírají jiní. Já si jen ještě jednou postěžuji na mou
neschopnost si i po šesti letech zapamatovat cardtexty i těch nejzákladnějších
resourců, či alespoň povolání jednotlivých charakterů. V
draftu by se to celkem hodilo.
Po základní části
(draftu) byli na čele vyhlášení draftéři Vláďa a Karel. Ale
úplně první byl Tomáš, který byl, považte, na svém úplně
prvním turnaji! Neztratili se ani oldschoolers Michal Drahokoupil,
Kuba Krchák a Keplík, postupem do top osm slavil comeback ke Středozemi
Honza Vejsada. Jak to vše dopadlo si můžete přečíst v mém
reportu o mistrovství.
|
